Asi to vůbec nejtěžší ve vztahu rodičů k jejich ratolestem je uvědomit si, že jejich děti přestávají být dětmi. Že se dostávají do věku, kdy chtějí – a hlavně mají právo – o některých věcech, týkajících se jen a pouze jich, rozhodovat sami. A že k těmto věcem patří otázky intimního života, o tom jistě není pochyb. Každý rodič je ovšem přesvědčen, že jen on ví, kdy nastane ta pravá chvíle, aby jeho dítě překročilo tento pomyslný práh dospělosti. A zjištění, že ono „dítě“ se v této tak choulostivé záležitosti již vydalo vlastní cestou, je pro každého z nich šokem. Andyho a Harolda nevyjímaje.